Město bez bariér
Horní okruh
Horní okruh ke stažení zde
Parkoviště před Starou radnicí
Stará radnice
Tato reprezentativní budova stojí na hlavním náměstí od první poloviny 15. stol. Rozsáhlá přestavba včetně zhotovení nápisu v přízemí a překlenutí Fortenské ulice, se uskutečnila kolem r. 1560. Barokní fasádu dům obdržel v r. 1720. Když zvednete zrak, uvidíte sochy Iustitia a Caritas, které sem byly umístěny po požáru v r. 1806. Pokud vás zajímá k čemu všemu objekt za ta léta sloužil, potom vězte, že kromě správy města zde byl svého času umístěn také městský archiv, vězení, mučírna, sklad střelného prachu, okresní soud, vyšívačská škola a policejní úřad. Dnes tady najdeme informační centrum a sídlo městské policie.
Cerregetiho dům a Pardubická fortna
Dalším bodem našeho zájmu bude Ceregettiho dům a Pardubická fortna. K tomuto objektu se dostaneme s využitím průchodu do Fortenské ulice vedoucího pod Starou radnicí. Počátky Ceregettiho domu sahají až do 14. století. V objektu se nachází bohatě štukovaný strop s malbami z 18. století. Patrně jde o dílo malíře Josefa Ceregettiho a štukatéra Ignáce Ceregettiho. Pardubická fortna, zřízena vedle domu v 15. století, je podle odborníků nejzajímavější brankou pro pěší umístěnou v chrudimském opevnění. Systém fortny se sestával z hranolové věže uzavřené pomocí padací mříže a předsunutého válcovitého barbakanu se zalomeným vstupem a střílnami pro ruční palné zbraně. Fortna je jednou z nejzachovalejších částí opevnění. Obě stavby jsou kulturní památkou.
Všehrdovo náměstí
Po prohlédnutí Ceregettiho domu a přilehlé fortny se vydáme Filištínskou ulicí nahoru na Všehrdovo náměstí. Obě zdejší budovy – ta vyšší, v níž momentálně sídlí Policie ČR, i ta nižší s arkádami, kde je umístěn Okresní soud, stojí v místech zaniklého dominikánského
kláštera. Jeho existenci lze doložit od let 1308–1312. V r. 1421 byl po ovládnutí města husity poničen, řeholníci odvlečeni a upáleni na náměstí. K této události se váže zajímavá pověst. Podle té stačili řeholníci před svou hromadnou smrtí ukrýt poklad, tvořený dvanácti stříbrnými sochami apoštolů a zlatou sochou Krista v životní velikosti. Oči apoštolů prý byly ze zlata a oči Krista z diamantů. Kde byl poklad uložen však není zcela jasné. Podle různých výkladů máte možnost hledat například v tajné chodbě, která začínala v konventu a ústila v lesích na Podhůře pod tzv. Čertovým hrádkem. Schůdnější bude ale hledat na zahradě
Ceregettiho domu, který jsme si prohlíželi při minulém zastavení. Jen si dejte pozor na majitele objektu. Ti si prý při smluvním převodu vlastnictví vymiňovali podíl na zmíněných pokladech, budou-li časem nalezeny. Vraťme se však kláštera později posloužily k výstavbě
věznice, která se v 19. stol. stala součástí budovy soudu. V r. 1901 byl pře soudem odhalen pomník chrudimského rodáka, právníka období humanismu Viktorina Kornela ze Všehrd.
Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie a Sloup Proměnění Páně
Dále budeme pokračovat okolo budovy Policie ČR do Hradební ulice. Na jejím konci překonáme silnici a zamíříme dolů přímo před kostel Nanebevzetí Panny Marie, hlavní dominantu města. Kostel ze 14. stol. byl vícekrát přestavován Poslední velká úprava proběhla v letech 1857–1880 pod vedením městského architekta Františka Schmoranze staršího. Z té doby pochází zejména dvojice novogotických věží a průčelí budovy. Tyto prvky zcela změnily do té doby barokní podobu kostela. Kostel je trojlodní, s dlouhým
presbytářem a několika přístavky. Vnitřní vybavení chrámu pochází z 15.–20. stol.
Presbytář je zajímavý tím, že byl vložen do hradištního valu a pozdější městské hradby. Krov této části kostela dle posledních výzkumů pochází z období kolem r. 1338 a jde o středoevropský unikát. S kostelem Nanebevzetí Panny Marie úzce souvisí kult obrazu sv. Salvátora.
Před kostelem, uprostřed náměstí, stojí pískovcový barokní sloup Proměnění Páně z let 1719–1732. Ten zhotovilo několik sochařů a kameníků. Jedna z městských kronik hovoří o tom, že do základů sloupu uložil děkan Čichovský pamětní věci a relikvie. Tyto věci se zatím nepodařilo objevit, a proto, je-li údaj v kronice pravdivý, nacházejí se tam dodnes. Kašny byly ke sloupu připojeny v letech 1842–1843. Když si 18 m vysoký sloup pozorněji prohlédnete, uvidíte Ježíše provázeného Mojžíšem a Eliášem, kterak se představuje apoštolům Petrovi, Jakubovi a Janovi jako Syn Boží. Na vrcholu je potom Bůh Otec a nad Ježíšovou hlavou Duch svatý v podobě holubice. Dvanáct postav protimorových a dalších patronů v dolní části sloupu tvoří světecký doprovod.
Rozvodovský dům
Stále ještě neopustíme náměstí a přesuneme se k objektu, který se nazývá Rozvodovský dům. Jedná se o měšťanský dům s gotickým jádrem, renesančními prvky v interiéru, empírovou fasádou s alegorickými náměty a figurální výzdobou představující například roční období, svatého Floriána nebo hlavy imperátorů. Dům je písemně doložen od r. 1592. Velmi
zpustl za třicetileté války. Současnou podobu dostal na přelomu 18. a 19. stol. Jeho jméno je odvozeno od rodiny Rozvodovy, která jej vlastnila v letech 1787–1889. Jestli chcete vidět alespoň něco z interiérů domu a přitom se i občerstvit, máte možnost zavítat do pizzerie
nalézající se v jeho přízemí.
Žižkovo náměstí
Nyní budeme pokračovat do Břetislavovy ulice. Ta nás dovede až na malé náměstí, nazvané Žižkovo. Přibližně v místě ústí Břetislavovy ulice do náměstí začíná úsek, kde se nacházel systém horního vstupu do města, který tvořily celkem čtyři samostatné brány. Místa, kde
jednotlivé brány stály, jsou vyznačena v dlažbě bílými kostkami mezi čp. 105 na Žižkově nám. a čp. 70 v Břetislavově ulici. Vnitřní Horní bránu chránila z boku věž zvaná Hláska. Ta se zřítila v roce 1717. Na Žižkově náměstí nalezneme sochy hořických sochařů Antonína Myslivce a Antonína Šešiny z r. 1881 a 1890. Sochy připomínají smrt knížete Břetislava
I. v Chrudimi dne 10. ledna 1055 a návštěvu císaře Karla IV. Ten v Chrudimi pobýval
v březnu 1353 a vydal zde (ku prospěchu města) celou řadu listin. Původně byly sochy umístěny ve výklencích vedlejšího domu čp. 67. Nad náměstím se nachází Novoměstská kašna, sestavena z kašny přenesené z Heřmanova Městce a vyzdobena barokními sochami z bývalého parapetu, který stál před kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Před kašnou je
na vysokém sloupu socha sv. Jana Nepomuckého ze začátku 18. stol.
Mydlářovský dům
Vrátíme se zpátky do „Břetislavky“ a zastavíme u tzv. Mydlářovského domu (čp. 74). Dům byl postaven v letech 1573–1577 nákladem chrudimského měšťana Matěje Mydláře. V současné době jej nezdobí jen překrásná pětiosá dvoupatrová loggie v průčelí s bohatou figurální výzdobou a věž v podobě minaretu, ale především v roce 1972 zřízené Muzeum loutkářských kultur. To dokumentuje, kromě českého loutkového divadla, loutkářské kultury různých zemí z celého světa. „Minaret“ je vidět z náměstí, ale nejlépe si pohled na něj vychutnáte z druhé strany, zespoda od hradeb. Jestli jste si již prohlédli krásu samotného
objektu, pak si určitě nenechte ujít návštěvu muzea, které garantuje bezbariérový přístup do přízemních prostor.
Sochorad
Po prohlídce muzea se vydáme zpátky na Resselovo náměstí. Na jeho západní straně, na rohu – tam kde z náměstí vychází ulice Štěpánkova, stojí dům zvaný Sochorad. Původně gotický dům vznikl spojením dvou objektů v 18. století. Jeho dispozice a fasáda byly několikrát zásadně změněny, zachován zůstal pozdně renesanční portál. V r. 1742 zde krátce pobýval pruský král Fridrich II. Veliký. Objekt vlastnil mimo jiné purkmistr Václav Skopec, který odtud za revoluce r. 1848 musel uprchnout před hněvem spoluobčanů
na půdu sousední pošty, jejíž majitel mu poskytl útočiště. V roce 1952 byla budova Sochoradu adaptována pro poštovní úřad a pošta tady sídlí dodnes.
Tmavá fortna
Pokračujeme dále, tentokrát do ulice Štěpánkovy. V této malebné části města se zachovalo středověké podloubí. Místní domy mají svůj původ vesměs v době před třicetiletou válkou, což dokládají hluboké sklepy i zajímavé archeologické nálezy. Po levé straně ulice, u domu čp. 85, najdeme tzv. Tmavou fortnu, zvanou též Myší díra. Ta se připomíná v roce 1439 jako „nová“ a spolu s fortnou Pardubickou jde o jediné dva dochované vstupy do města. Fortna je 27,5 metru dlouhá a kdysi prý byla opatřena třemi pevnými dveřmi okovanými železem. Současnou podobu dostala v r. 1841, kdy ji také doplnily kamenné schody. Ty můžete spatřit z druhé strany branky, z jednoho ze zastavení druhého bezbariérového okruhu.
Rodný dům Jana Nepomuka Štěpánka
Směřujeme ulicí dál dolů a po levé straně narazíme na dům čp. 89. Je to rodný dům
Jana Nepomuka Štěpánka, dramatika a jednoho z ředitelů pražského Stavovského divadla (1783–1844). Původně gotický měšťanský dům byl v období renesance přestavěn
a později opatřen klasicistní fasádou. Pamětní deska, odlitá v chrudimské slévárně Františka Wiesnera podle návrhu sochaře Jindřicha Čapka z Prahy, byla na domě odhalena 5. října 1879 zásluhou místního Spolku divadelních ochotníků. Mimochodem, ochotnický soubor J. N. Štěpánka tady funguje i dnes.
Lékárna u Zlaté Koruny
Kousek od naší předposlední zastávky opustíme Štěpánkovu ulici a odbočíme vpravo do ul. Čelakovského, která ústí do ul. Široké. Poslední zastávku uděláme po překonání Široké ulice (pár metrů nad ústím Čelakovského ulice je bezbariérový sjezd) u rohového
domu, kde se nachází lékárna U Zlaté koruny. V tomto domě sídlí lékárna nepřetržitě od r. 1717. Od jednoho z potomků lékárníků víme, že jeho rod chránil své recepty šifrovaným písmem. Tyto recepty se nyní nalézají ve Státním okresním archivu v Chrudimi. Šifru se do dnešních dnů nikomu nepodařilo rozluštit.
Návrat zpět na parkoviště
Dolní okruh
Dolní okruh ke stažení zde
Parkoviště v ulici Čs. partyzánů nedaleko divadla Karla Pippicha
Divadlo Karla Pippicha
– Vodní náhon
Jako výchozí bod naší prohlídky města Chrudimi jsme zvolili parkoviště nedaleko divadla Karla Pippicha. Zajímavé budově divadla se zatím věnovat nebudeme, necháme si ji až na závěr trasy. Místo toho se nyní zaměříme na chrudimský vodní náhon, který nalezneme
po její levé straně pod městskými hradbami. Z nejstarších zpráv o mlýnech v Chrudimi lze usuzovat, že systém místních náhonů byl ustálený již v 15. století. Na náhony byly tehdy napojeny mlýny, stoupy, valchy, brusírny i vodárny. Nyní se nacházíme u jižní větve
chrudimského náhonu, kde byla v průběhu let 1997–2003 provedena rozsáhlá revitalizace. Jejím cílem bylo zlepšení ekologických a estetických funkcí náhonu. Posuďte sami, jestli se tohoto cíle podařilo dosáhnout.
Tmavá fortna
Pokračujeme dále podél vodního náhonu Soukenickou ulicí. Za sochou Nejsvětější Trojice z roku 1753 nás zaujme městské opevnění s tzv. Tmavou fortnou, zvanou též Myší díra. Ta se připomíná v roce 1439 jako „nová“ a spolu s fortnou Pardubickou jde o jediné dva dochované vstupy do města. Fortna je 27,5 metru dlouhá a kdysi prý byla opatřena třemi pevnými dveřmi okovanými železem. Současnou podobu dostala v roce 1841, kdy ji také doplnily kamenné schody. Na ty je velice pěkný pohled právě z tohoto místa.
Mydlářovský dům
Další zastavení poznáte tak, že Vás zde při pohledu vzhůru na hradby jistě zaujme věž ve tvaru minaretu náležící k Mydlářovskému domu. „Minaret“ má v nejvyšším patře osm oken vedoucích na všechny světové strany. Existuje domněnka, že jde o tzv. italskou altanu, tj.
nad příbytky umístěné osamocené místo pro odpočinek a večeření šlechty. Krásný výhled z „altany“ svědčí o rozhledně bohatého měšťana obklopeného vzdělanými přáteli. Mydlářovský dům byl postaven v letech 1573–1577 nákladem chrudimského měšťana Matěje Mydláře. V současné době jej nezdobí jen již zmíněná netradiční věž, ale také překrásná pětiosá dvoupatrová loggie v průčelí s bohatou figurální výzdobou. Tu je možné spatřit z druhé strany budovy z Břetislavovy ulice. Vnitřní výzdobu zabezpečuje Muzeum loutkářských kultur zřízené v roce 1972. To dokumentuje, kromě českého loutkového divadla, loutkářské kultury různých zemí z celého světa. Určitě si někdy udělejte čas na prohlídku „horního města“ včetně muzea (tel.: 469 620 310), které garantuje bezbariérový přístup do přízemních prostor.
U Vodárny
Stále se držíme revitalizovaného vodního náhonu a značení „Modré osy“. Ta nás dovede až na náměstí U Vodárny k objektu čp. 111. Na tomto místě stávala vodárna, která nahradila v roce 1670 původní středověkou vodárnu stojící v dnešní Soukenické ulici. Nová vodárna
vytlačovala vodu nahoru do vodárenské věže Na Puši, odkud byly zásobovány dvě kašny ve vnitřním městě a kapucínský klášter nacházející se tehdy za městskými hradbami. Objekt s barokním jádrem byl do současné podoby přestavěn v roce 1852 Františkem Schmoranzem starším. Dnes je zde umístěna replika původního vodního kola na spodní vodu a restaurace. Vodní kolo spatříte, když nahlédnete do budovy oknem v přízemí.
Dům u Tuplovaného jelena
Z romantického „náměstíčka“ se vrátíme kousek zpět a zabočíme vlevo do Havlíčkovy
ulice. Hned na jejím začátku nás zaujme jelen umístěný na rohu budovy čp. 148. Podle pověsti hlava jelena připomíná smrt majitele domu, jenž byl na lovu ušlapán jeleny. Jiná pověst se snaží vysvětlit pozdější zpodobení dvojího těla jelena smírem mezi dvěma znesvářenými bratry. Tito bratři prý zdědili dům po svém otci. Nemohli se však dohodnout
komu z nich dům připadne. Soudili se tak dlouho, až málem všechno prosoudili. Jednou ovšem přiběhli k soudu smířeni a tvrdili, že je smířil jejich mrtvý otec. Ve snách se jim několik nocí po sobě zjevil, a kladl jim na srdce, aby bydleli v domě oba. Naznačoval jim to tak, že jim ve snu ukázal jelení hlavu na jejich domě a na jednu zeď k ní domaloval jeden trup a na druhou zeď druhý trup. Na památku tohoto snu pak dali namalovat usmíření
bratři k jelení hlavě tuplovaný trup. Nicméně toto domovní znamení můžeme také vysvětlit tím, že se zde vykonávalo koželužské řemeslo a jelen tedy označuje koželužský cech.
Kostel sv. Kateřiny
Necháme se vést od „jelena“ dále Havlíčkovou ulicí až se před námi objeví most přes řeku Chrudimku a reprezentativní věž gotického kostela sv. Kateřiny. Ten pochází ze 14. století, avšak v první polovině 16. století byl zásadně přestavěn. Do dnešní podoby byl opraven
po požáru v roce 1850. Kostel je trojlodní, s pětiboce uzavřeným presbytářem a s jednou věží. Vnitřní vybavení (oltáře, obrazy a další) je z 15. až 19. století. U kostela stojícího u významné spojnice Kateřinského předměst s vnitřním městem se kdysi nacházel špitál a krytý dřevěný most. Dnes už je most samozřejmě kamenný a zdobí ho dvě barokní pískovcové sochy. Vlevo (při pohledu od kostela) je socha knížete sv. Václava z první poloviny 18. století, snad od chrudimského sochaře J. P. Čechpauera. Na podstavci si všimněte erbu rodu Koců z Dobrše. Vpravo potom stojí socha sv. Jana Nepomuckého
z roku 1726, pravděpodobně od Filipa Petra. Na podstavci této sochy je reliéf mučedníka sv. Floriána.
Divadlo Karla Pippicha
Od kostela sv. Kateřiny se dostaneme zpět k divadlu Karla Pippicha, když využijeme
stezku pro pěší a cyklisty vedoucí po levém břehu regulovaného koryta řeky Chrudimky. Zanedlouho uvidíme zadní část divadla na druhé straně řeky.Tu překonáme až po druhém mostě přímo u divadla. První most na naší stezce nemá bezbariérový přístup z druhého břehu. Budovu nového městského divadla postavili v letech 1931–1934 ve stylu civilního konstruktivismu stavitelé Josef Zizius a Josef Kubička podle projektu pražského architekta Jindřicha Freiwalda. Divadlo je pojmenováno po Karlu Pippichovi, významné osobnosti chrudimského kulturního života konce 19. a začátku 20. století. Socha múzy komedie Thálie pražského sochaře Josefa Matějů v průčelí budovy je kopie, originál se nachází v parčíku před základní uměleckou školou v ulici Obce Ležáků.
Komplex muzejních budov
U divadla přejedeme silnici na druhou stranu, mineme parkoviště, a po levém chodníku ulice Čs. partyzánů dorazíme až na křižovatku, za kterou se nachází tzv. Muzejní budovy se sochou Josefa Ressela v popředí. Objekt tzv. Muzea tvoří dvě budovy, které byly postaveny
pro potřeby tehdejšího Průmyslového muzea pro východní Čechy v Chrudimi. Obě (novorenesanční i novobarokní) projektoval pražský architekt 1901. Sídlí zde Regionální muzeum, ale také městské kulturní středisko Chrudimská beseda a Kabinet ex-libris.
Před Regionálním muzeem (tel.: 469 620 330) si jistě všimnete možnosti bezbariérového přístupu. Tak neváhejte a před návratem domů tuto možnost využijte. Regionální muzeum má bohaté sbírky uměleckého řemesla a vlastivědné sbírky z chrudimského regionu. K významným exponátům patří i soubor vánočních ozdob, výšivek na textilu, dýmek, kování a lidových hraček. Návštěvnost stálých expozic (Umělecké řemeslo, Mozaika z dějin regionu
a Umělecký plakát) a výstav se po generální rekonstrukci budovy v roce 1997 neustále zvyšuje. Pohybuje se kolem deseti tisíc lidí ročně. Na našem posledním zastavení se
sluší ještě zmínit o Josefu Resselovi (již jmenovaná socha v popředí budov). Josef Ressel si získal přední místo mezi průkopníky nového pohonu lodí, na kolesový mechanizmus. Tušíte-li, že se jedná o lodní šroub, tušíte správně. Ressel umístil tzv. Archimédův šroub na zádi lodi mezi zadním vazem a kormidlem (patent získal v roce 1827 a prakticky tento vynález ověřil na lodi Civetta dne 4. srpna 1829 v Terstu.
Návrat zpět na parkoviště
Po případné prohlídce Regionálního muzea se vrátíme stejnou cestou zpět na parkoviště.
| «« květen 2012 »» | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 | |||
| VYHLEDAT AKCI | ||||||
Kliknutím do mapy otevřete
mapový prohlížeč
Turistické informační centrum Chrudim
Stará radnice, Resselovo náměstí 1,
537 01 Chrudim
telefon/fax: 469 645 821
mobil: 773 993 333, skype: navstevnik.cz
e-mail: info@chrudim-city.cz
otevírací doba:
červenec - srpen:
po - pá 07:30 - 12:00, 12:30 - 17:00
sobota 09:00 - 12:00, 12:30 - 15:00
neděle 10:00 - 12:00, 12:30 - 15:00
září - červen:
po, st 07:30 - 12:00, 12:30 - 17:00
út, čt, pá 07:30-12:00, 12:30-16:00
sobota 08:00 - 12:00
 |
 |
 |
 |